• česky"
  • Deutsch"
 

Legendy o apoštolu Jakubovi a jeho hrobě

Apoštol Jakub Starší žil asi v letech okolo r. 8 až 44.

Jakub se uvádí mezi prvními učedníky Ježíšovými. Skonal mučednickou smrtí jako první z apoštolů, prý r. 44. Jeho jméno se rozšířilo po celé Evropě a zejména v Anglii se stalo i jménem mužských potomků anglických panovnických dynastií. Svátek slaví 25. července. Na našem kontinentu je mu zasvěceno více než 2 000 kostelů, z toho více než 100 v Čechách a na Moravě. Dodnes je u nás jeho jméno oblíbené jako křestní. Obvykle se odvozuje z hebrejštiny (z Jahaqóbh) a nejčastěji se vykládá jako „ten, kdo se drží za patu“, přeneseně – ve Starém zákoně jako „později narozený“, „druhorozený“.

Jakub patřil mezi Kristovy nejdůvěrnější spolupracovníky – byl jedním ze tří, kteří viděli Proměnění Páně, jedním ze tří svědků vzkříšení Jairovy dcery, jedním ze tří, kteří s ním měli bdít v Getsemanské zahradě, byl výslovně jmenován mezi těmi, kteří očekávali a přijali o Letnicích Ducha svatého. Na rozdíl od Pavla zanechal jen nepatrné písemnosti.

A právě sesláním Ducha svatého začínají některé legendy – údajně vzal ihned doslova Kristovo přikázání: Jděte do celého světa a učte národy a usedl na první loď, která plula do tehdy nejvzdálenějších končin, na Pyrenejský poloostrov.

Značení na cestě do Santiaga de Compostella

Podle tradice byl sv. Jakub Starší jako vůbec první z apoštolů umučen až po návratu do Svaté země. Vydal se k ryze pohanským keltským a iberským kmenům na severu Hispánie, strávil tu dle tradice (Nový zákon se ale o žádné podobné cestě nezmiňuje) mnoho let, ale bez valného výsledku. Svou misi musel opustit, aby se dostavil do Jeruzaléma na apoštolský koncil.

Při kázání v Jeruzalémě byl přepaden farizeji; hodili mu na krk provaz a předvedli před krále Heroda Agripu I., vnuka Heroda Velikého. Cestou na popravu Jakub uzdravil nemocného. Pod tímto dojmem jeden z farizejů, Josiáš, prosil Jakuba za odpuštění. Oba byli popraveni mečem. Podle Klementa Alexandrijského se to událo před Velikonocemi r. 42.

Historie sv. Jakuba v Compostele je tudíž zcela evidentně bohatou směsicí skutečností a legend, jež je obtížné třídit. Jak ovšem víme dnes, účelem legend bylo dávat příklad a návod ke křesťanskému životu a až teprve na dalším místě informovat o skutečných událostech. Proto tedy můžeme brát jen jako přibližnou informaci, že Jakubovy ostatky byly kolem r. 550 přeneseny z Jeruzaléma do kláštera Raithu v Palestině, odtud se v 7. století dostaly s mnichy do španělské Zaragozy a po invazi Maurů do Galicie.

Credencial

Jiná z četných legend ovšem praví, že tělo sv. Jakuba bylo krátce po apoštolově popravě na lodi tajně dopraveno do Španělska. Plavidlo přistálo v Galicii, kde jeho stoupenci mučedníkovo tělo pohřbili. Podle další legendy sem tělo apoštola po jeho smrti přenesli andělé. Dle jiné verze putovalo jeho mrtvé tělo na lodi bez posádky napříč celým Středomořím, až uvázlo v úzkém zálivu na západním pobřeží Hispánie - tam, kde dnes stojí přístav Padrón, někdejší římská Iria Flavia na pobřeží Atlantického oceánu. Zde byly jeho ostatky uloženy. O apoštolském místě, locus apostolicus, existují první psané zprávy a zmínky už ve čtvrtém a pátém století.

Podle jména světce a současně i podle antického pohřebiště na podivuhodném místě, Hvězdném poli (Campus Stellae), obdrželo místo – budoucí hlavní město Galicie – svůj název: Santiago (Sant´ Iago – Svatý Jakub) de Compostela, tedy místo „Svatého Jakuba v Hvězdném poli.“

Kolem nálezu hrobu světcova existuje řada pochybností, nicméně 6. května 899 byl na tomto místě vysvěcen nový bazilikální kostel podle pokynu krále Alfonse III., ale až počátkem 12. století se biskup Diego Gelmírez zasloužil o to, že se Santiago dostalo jako poutní místo na úroveň Říma a Jeruzaléma. Doslova se tak stalo r. 1095, kdy papež Urban II. udělil městu statut apoštolského stolce, a tak povýšil Santiago do stejné kategorie jako Řím.

Roku 1122 zavedl papež Kalixt (Calixtus, papežem v l. 1119–1124) kázání, jež vyzývá výslovně k poutím do Santiaga. Současně byl stanoven takzvaný jubilejní compostelský rok neboli svatý rok, opakovaný vždy v letech, kdy 25. červenec připadá na neděli.

Otvírání a zavírání katedrály je každý den ve svatém roce doprovázeno zvukem tradičních hobojů a šalmají. Santiago znali i poutníci v odlehlých místech mimo kontinent, např. v Anglii, jak nás informují Chaucerovy Canterburské povídky prostřednictvím postavy Alisy z Bathu: … „i ve Španělích Jakub byl jíž znám“. Stručně řečeno, rostoucí obliba vtiskla poutnictví do Compostely charakter masového hnutí, podporovaného a řízeného špičkami středověké Evropy.

Citace výběrem z díla profesora Štěpánka

  • Publikace: Čechy a Španělsko ve středověku (Bohemia and Spain in the Middle Ages. History and art)
  • Kapitola 6. z knihy Dějiny a umění. Str. 193-241
  • Olomouc: Univerzita Palackého 2008, vyšlo 2009
  • ISBN 978-80-244-2084-4
 
 

© 2011, Centrála cestovního ruchu - jižní Morava, info@ccrjm.cz
Všechna práva vyhrazena

Web & Design by Persona studio
[ Starší verze ]
Logo EU   Logo programu AT-CZ